Veronika naslouchá

Sdílení 15

Když odpočinku není nikdy dost...

Tak nějak jsem si myslela, že už dokážu odpočívat. Když jsem byla unavená, vyhradila jsem si čas na relaxaci a věnovala se aktivitám, které by mě měly dobít. Ale víš co? Často jsem si po "odpočinku" připadala stejně unavená jako předtím.

Abych byla upřímná, i tak to byl posun, protože dříve jsem odpočinek ignorovala úplně. Přetěžovala jsem se, dokud moje tělo neřeklo "stop". Nemoc byla pro mě jediný způsob, jak si dopřát pauzu. Když jsem si to uvědomila, řekla jsem si, že to změním. Začala jsem plánovat odpočinek jako prioritu, ale stále mi něco chybělo. A teď už vím, co to bylo.

Proč jsem se necítila odpočatá?

Moje tělo odpočívalo, ale moje mysl ne. I během relaxačních aktivit jsem si v hlavě přehrávala starosti a povinnosti. Neustále jsem si opakovala: "Jsem unavená, potřebuji odpočívat." A čím víc jsem si to říkala, tím víc jsem se cítila vyčerpaná. Tvoje tělo totiž poslouchá, co mu říkáš.

A tak jsem pochopila, že nejde jen o odpočinek, ale o "přepnutí pozornosti". Soustředit se ne na únavu, ale na obnovu energie. A tady jsou moje tipy, jak na to, které mě osobně fungují:

1. Pohyb a dech 🌬

Unavené tělo často nepotřebuje další ležení, ale pohyb, aby se energie rozpohybovala a rozproudila. Vyjdi na čerstvý vzduch, zhluboka dýchej, udělej pár dřepů, protáhni se.

2. Tanec 💃

Pusť si svojí oblíbenou muziku a tanči jako blázen a klidně dělej i grimasy a směj se. Pohyb a smích jsou nejlepší způsob, jak se zbavit únavy.

3. Naplánuj si vědomý odpočinek 💆

Pokud jsi opravdu vyčerpaný, vyber si aktivitu, která tě dobíjí. Před jejím začátkem vypiš všechny starosti na papír a řekni si: "Teď se věnuji sobě. Vše ostatní chvíli počká." Pokud je potřeba, požádej okolí o pomoc – děti dej k rodině, přelož práci nebo si vezmi den dovolené.

4. Vizualizuj si obnovu energie 💪

Během odpočinkové aktivity si představuj, jak se tvoje energie zvyšuje. Na konci si věnuj chvilku, abys prožil, jak je ti lépe, a poděkoval sám sobě, že ses o sebe postaral.

5. Pokud nic nepomáhá, požádej o pomoc 🫂

Pokud se cítíš vyčerpaný i po odpočinku, může jít o hlubší problém. Buď na sebe laskavý a měj se sebou soucit. Neboj se vyhledat odborníka – ať už lékaře, fyzioterapeuta, psychoterapeuta nebo někoho, kdo tě vyslechne a podpoří. Pamatuj, že tvůj odpočinek není luxus, ale nutnost. A to, jak o sobě přemýšlíš, ovlivňuje, jak se cítíš. Takže se přestaň soustředit na únavu a začni vědomě pracovat na obnově své energie.

A co ty? Jak si dobíjíš baterky? Poděl se v komentářích, inspirujme se navzájem. 💛

S láskou a novou energií budu pokračovat v dalších sdíleních

Veru 💚🙂😊

Sdílení 14

Laskavost - s laskavostí nejdál dojdeš

Možná znáš podobný rčení a to zní: "S poctivostí nejdál dojdeš." To je určitě taky moc důležité, ale já osobně jsem došla k tomu, že už mi nestačí. Poctivost jen pro mě standard. Je to něco, co beru jako základ všeho, co dělám a už nad tím ani nepřemýšlím. S laskavostí se to má jinak. Ta ještě není tak automatická a cítím v sobě velikou touhu jí v sobě rozvíjet a upevňovat.

Mám posledních pár týdnů pocit, že to je jeden z klíčů ke štěstí. To, co nás dělí od toho, aby nám bylo dobře, je absence laskavosti. A to ať už nejsme laskaví k ostatním, sami k sobě, nebo k prostředí a věcem, které nás obklopují.

Jak často se to děje, že když se někdo nechová tak, jak bychom chtěli, tak ho odsoudíme?
Jak často odsoudíme sami sebe, že nejsme takový, jací chceme být?
Jak často se díváme na věci, které se nám osobně nelíbí, jako že jsou špatné?
Co by se stalo, kdybychom se v těch chvílích dokázali zastavit a ptali se sami sebe, jak můžeme zůstat laskaví?

❔Co když opravdu nevíš, co je za tím, že se ten druhý takhle chová?
❔Co když opravdu děláš maximum, co můžeš?
❔Co když tahle věc, která tobě připadá na nic je prospěšná pro někoho jiného?

Která z těch otázek se tě nejvíce dotýká?

Posílám ti neviditelné obejmutí. 👐

S láskou
Veru

Sdílení 13

Uvolnění 🙏❤️

Dneska jsem si dovolila odpočívat. Nepřipojila jsem se na koučovací trénink a zůstala jsem dlouho v posteli. Odpoledne mi klientka zrušila schůzku a já byla moc vděčná. Poslouchala jsem inspirativní podcasty, v klidu se najedla, koukala z okna. Večer jsem šla na Afrodance class, kam chodím, ale teď jsem tam 14 dní nebyla, protože moje tělo na to zkrátka nemělo. Dneska, když jsem přijela, šla jsem ještě na procházku. Na potoce jsem viděla nádhernou volavku. Dlouho jsem v sobě necítila takový klid. Konečně se to děje, přichází uvolnění. 😌 🧘‍♀️

Jestli jsi právě teď v bolesti, v křeči, smutku, vzteku, zahlcení, zmatení, krizi, na pochybách… zhluboka se nadechni. Nebude to trvat věčně. To je jistota. 😉

S láskou
Veru 💚

Sdílení 12

Umění říkat NE a zpomalit

Dávno je podzim, což je období, kdy vše v přírodě přirozeně zpomaluje. Dny se krátí. A i my bychom měli zpomalovat a šetřit energií na zimu. Jenomže systémy naší západní supervyspělé civilizace jsou nastavené na neustálé jaro - pořád plodit a být výkonní, stále stejně, nebo ještě lépe stále více. To se nedá udržet. Proto jsou lidi na podzim tak často nemocní. Hází se to na počasí, ale vsadila bych na to boty, že to je z přetěžování se. Taky jsou lidi hodně na*raný, protože mají ještě v hlavě mentální obrázky z dovolený v létě, kde to třeba bylo víc tak, jak by chtěli, a o to víc je současnost frustruje a vysává.

No to je moc hezký, že tohle všechno vím, ale jak to udělat, aby si člověk dovolil zpomalit, to už není tak snadný. Jak si to člověk vůbec může zařídit, aby mohl zpomalit a nemusel se bát, že když zpomalí, tak se dostane do problémů?

No a o tom je ta první část nadpisu - říkat NE. Už jsem tady taky psala o tom, kolik na nás dneska všude vyskakuje věcí. Když chceš mít fakt klid v duši, tak je opravdu potřeba říkat NE hóóóódně často. Potřebuješ říct NE absolutně všemu, co není v souladu s tím, co chceš prožívat. Včetně vlastních myšlenek, který s tím neladí.

Osobně nebývam moc naštvaná, ale bývám unavená, smutná nebo mám strach a to všechno pramení z toho, že stále ještě říkám příliš málo NE. Už jsem se ale rozhodla, že se nespokojím s žádnými kompromisy, takže budu pokračovat v objevování toho, co všechno ještě potřebuji odmítnout, aby mi bylo opravdu skvěle. Pro inspiraci uvedu pár věcí z mého seznamu toho, co se potřebuji naučit odmítnout:

- neužitečný on-line obsah
- neužitečné, povrchní a bezduché konverzace
- civění na Instagram mezi setkáními s klienty
- ultrazpracované potraviny
- obavy zda jsem dost nebo naopak jsem až příliš
…

Co máš ty na svým seznamu? Případně ho začni vytvářet v komentáři. 😉

Krásnou dobrou noc.✨
Veru

Sdílení 11

Odvaha prohrávat jako předpoklad vítězství

Dneska budu obzvlášť odvážná. To co tady napíšu by někdo mohl použít proti mě. Jenže mě to je jedno, protože mi došlo, že takové lidi já kolem sebe nechci ani v pracovní, ani v osobní sféře. Takže pokud s tím někdo přijde, tak aspoň budu vědět, že mu mám říct sbohem. A pokud to tebe odradí ve sledování mojí stránky, protože pro tebe snad nejsem dost dobrá. Nejsem dost fancy a dost sebevědomá koučka, tak je to asi stejný.

Některé věci se nepovedly. Říjen byl plný výzev. Zhoršilo se mi zdraví. Lidi mi rušili schůzky, někteří bez omluvy. Překračovali moje hranice. Odstupovali od už dohodnutých věcí. Ale já jsem si dneska uvědomila, že jsem v říjnu opravdu udělala maximum, co jsem byla schopná. Některé spolupráce se prostě trochu opozdily nebo odsunuly, ale vztahy se budovaly. Nenaplnila jsem cíle, které jsem si stanovila, protože se objevily výzvy a překážky, o kterých jsem neuvažovala. Na druhou stranu jsem rozvíjela věci, které jsem původně neměla v plánu vůbec.

V životě se pořád točí dokola určité cykly:
- jaro, léto, podzim, zima
- den, noc
- nádech, výdech
A i v našem úsilí, ať se snažíme dosáhnout čehokoli se střídají různé fáze. Nemůžeme zkrátka pořád jen prožívat vítězství a úspěch. Někdy se prostě potřebujeme učit. A abychom vůbec mohli vyhrávat musíme mít odvahu občas prohrát.

V koučování na to máme tzv. Herní paradox:

“Pokud nemůžeš prohrát, hru nestojí za to hrát. A pokud opravdu hraješ, vždy vyhráváš.”

Je to o tom, že opravdový a dobrý hráč se nikdy nezastaví. Prohra je pouze učení. Pokud nemůžeš prohrát, tak hraješ příliš malou hru. Když hraješ dost velkou hru a hraješ naplno, buď se učíš nebo vyhráváš, nic jiného není.

Říjen byl moje období učení. A je to pro mě ok. Nedosáhla jsem svých cílů, ale posunula jsem se blíž k tomu, kým se chci stát.

Co si o tom všem myslíš? Jaký byl tvůj říjen?

Sdílení 10

Nedořešené věci - Rozhodnost je superschopnost 🦸‍♀️

V poslední době u sebe přenastavuji různé věci. Vnímám, že hodně z nich jsem chtěla udělat už dávno. Jakto, že se k tomu dostávám až teď?

Napoleon Hill v knížce “Jak přelstít ďábla” píše, že to, co lidem pomáhá dosáhnout úspěchu a vytržení ze spárů ďábla, je rozhodnost. Opakem je zvyk nechat se unášet. Možná ti vadí to slovo ďábel a nevíš, co si máš teď představit, a proč tady o tom vůbec píšu. Mě to dává velký smysl, že když se člověk nechá unášet a nevytváří si jasno v tom, co chce - tedy není rozhodný, tak se snadno stane, že ho to zanese někam, kde vůbec nechtěl být. Mě se to stalo už mockrát. A děje se to i při samotném přemýšlení.

Když nemám jasno, někdy se začnu ve svojí hlavě zamotávat do smyček různých obav, strachů a soudů sama nad sebou - to je to zlo, kterým se člověk nechá unášet. Hloubš a hloubš do psychického utrpení. Někdo by to takhle nepojmenoval. “Přeci to dělá každý. Není to nic závažného. Není to tak hrozný.” Můžeš to takto zlehčovat, a pak sám sebe o pár měsíců později najít ve stavu deprese, nebo ve stavu, kdy tě navštěvují daleko závažnější myšlenky, než na začátku. Má to plíživý postup. Vkrádá se to k tobě pomalu a potichu. Ale nakonec se z toho může vyvinout něco opravdu nebezpečného jako myšlenky na to si ublížit, nebo přímo na sebevraždu.

Lidi se těchto temných věcí bojí a často volí strategii si jich nevšímat. Přitom jediné, co může temnotu rozpustit je jasnost. Mít jasno a být rozhodný je, alespoň podle mě, opravdu jedna z těch nejlepších lidských superschopností, kterou si může člověk vybudovat. Není vždycky nutné dělat definitivní rozhodnutí ihned, ale při nejmenším si říct - když to nevyřeším teď, tak kdy přesně se tomu budu věnovat? Říct si, jaké je moje současné stanovisko k té věci teď v tuto chvíli a jak budu postupovat dál? Když už vím, co s danou věcí bude a i kdy se to stane, tak se můžu uvolnit, protože mám už jasno. Žádná moje energie neutíká k tomu: “Tak jak to teda bude?”

Přenastavuji teď spoustu věcí, protože jsem dlouhou dobu žila a pracovala převážně pro ostatní. Nechala jsem se unášet tím, co po mě ostatní chtěli, místo toho, abych si udělala jasno, co chci já. Tak teď tak trochu doháním tuhle “práci pro sebe”. Nicméně je to super, protože s každou jednou věcí, kterou dokončím se cítím silnější, radostnější a víc na živu. A mám jasno, že už nechci nic nechávat neuzavřené.

Jak jsi na tom ty? Co máš nedořešené? Jak snadné je pro tebe se rozhodovat? V čem máš jasno, a v čem ne?

Na závěr mám pro tebe bonus - 5 typů, co mi pomáhá budovat rozhodnost:

🔶1. Vize - sepsání toho, co chci od života ve všech oblastech
🔶2. Psaní deníku - pomůže srovnat myšlenky a dát jim formu, to podporuje jasnost
🔶3. Otázka: “Co určitě chci a co určitě nechci?”
🔶4. Otázka: “Co právě teď potřebuji?”
🔶5. Otázka: “Jak by se rozhodlo mé vyšší já (ta verze mě, kterou se chci stát)?/ Jak by se rozhodl někdo, kdo je pro mě vzorem?

Kromě těchhle všech věcí mi s tím taky rozhodně pomáhají všichni moji koučové. Ano, mám jich více, tím, že stále pokračuji ve výcviku nyní už na PCC úrovni. A je to vážně skvělé mít jejich podporu víckrát v týdnu.🙏

Dneska to bylo vyživný. Doufám teda, že i užitečný. Příště snad zase větší jednoduchost. 😄😎

Papa Veru 🙋‍♀️

Sdílení 9

Jednoduchost 🍀

Dnes to bude krátké. Vždyť je to o jednoduchosti. Tohle uvědomění téměř uniklo, ale nakonec je tu.

Většinu života podléhám přesvědčení, že něco kolem je složité. Vztahy jsou složité. Komunikace je složitá. Život je složitý. Svět je složitý. Tak a teď pozor! Co když ne? Co když je to stejné jako s tou poloprázdnou/poloplnou sklenicí? Asi to bude zase nějaký zážitek z dětsvtí, kde jsem na toto najela. Ale teďko si říkám, že asi je to tak, jak zpívá Mirai: “je to jednoduchý právě tak, jak jednoduchý si to uděláš” A já se občas v tý složitosti umím využívat, ale rozhodně už jí teda nepotřebuju tolik. Ve svým koučování budu objevovat, kde všude jí mám.

A co ty? Co si děláš zbytečně složitý?

Sdílení 8

Nejlepší nástroje k seberozvoji a zkvalitňování života, které má k dispozici každý

Došlo mi, že používám enormní množství různých nástrojů, technik, pomůcek a všeho možného i nemožného k mému osobnostnímu rozvoji, rozvoji mého podnikání i ke zvalitňování mého života. Ale stejně vždycky dojdu zase zpět k těmhle 3 věcem, které jsou prostě TOP nástroji a nestojí žádné peníze.

1. POCITY - Excelentní zpětná vazba od těla 24/7 ohledně toho, jak jsem na tom ve všech ohledech. Čím víc si dovolím vnímat a čím lépe je umím vyhodnotit, tím dál mě to posouvá. Ve všem. Tělo ti dává zpětnou vazbu na to jak jíš, spíš, s kým se stýkáš, jak ti jde tvá práce a zda tě naplňuje, zkrátka ohledně všeho. Tak proč tak často hledáme ty indicie, jestli jsme dobře, někde venku? Ohodnoť si sám na škále 1-10, jak moc vnímáš pocity ve všech kategoriích, které jsem zmínila a třeba i dalších, které tě napadnou. A hned víš, na čem zamakat.

2. OTÁZKY - Kdo si umí klást ty správné otázky, pravděpodobně taky najde ty správné odpovědi, které mu pomohou na cestě k úspěchu. Jaká otázka je správná? Dám příklad:
Někdo se ptá sám sebe: “Proč zase já, co jsem komu udělal, že se mi tohle děje?” a jiný se ptá “Co se mám z téhle situace naučit?” Kdopak na tom asi ve výsledku bude lépe. 😄 Chápu, vždycky to není jednoduchý. A taky někdy pokládám otázky, který stojí za 💩. Pojď začít alespoň s tím, že ty, které beztak víš, že jsou k ničemu přestaneš používat. (*Teď se mi vybavila písnička od Radka Bangy - Otázky - to se povedlo. Dobrá inspirace tady k tomu, rozhodně poslech doporučuju. 😊😃)

3. VZTAHY - něco se těžko uvědomuje, když je člověk sám, ale v interakci s někým se to hnedka projeví. Nejsou to jen partnerské nebo milostné vztahy, které nás učí. Učí nás naprosto všechny vztahy. Mě včera zase perfektně otestovali moji prarodiče. S rodiči mám vztah teď moc hezký a jsou pro mě úžasná podpora, i když to vždycky nebylo mezi námi jednoduché a musela jsem si dost věcí z dětství zpracovat. Ale prarodiče nedávám. Jejich negativita a různé postoje a názory mě zvedají ze židle. No takže tady je prostor pro posun. Jak píše Michal Gondek v Otevřených vztazích: “Pokud tě něco štve, je to tvůj problém.” Je to prostě známka toho, že něco tady ještě nemám zpracované.

Jak využíváš ty tyto mocné, vždy dostupné nástroje?
Který z nich je pro tebe ten nejzapeklitější, který se ti stále nedaří ovládnout? V jaké situaci či souvislosti?

Zakončím to jedním, ze svých oblíbených rčení: “Všechno, co potřebuješ, máš.”
Nutně nepotřebuješ žádné fancy věci, eventy, mentory nebo kurzy, aby ses posouval. Pokud si je můžeš dovolit, tak proč ne, jdi do toho a určitě ničeho nelituj a využij to všechno na maximum. Ale pokud pochybuješ, zda do nich investovat, nebo nevíš, co so vybrat, vrať se k těmhle třem TOP nástrojům, které jsou tu pro tebe vždy.

Měj se krásně.

S láskou 🍁🧡🎃
Veru

Sdílení 7

“Zhoršení” je nevyhnutelné

V posledních dnech bohužel zažívám zhoršení zdravotního stavu. Nicméně protože Vesmír je v mým týmu, tak mi už před delší dobou přihrál skvělého fyzioterapeuta, který mi na posledním setkání vysvětlil, jak probíhá proces uzdravení.

Všichni bychom si přáli, aby proces uzdravení probíhal tak, že se naše zdraví prostě jen exponenciálně zlepšuje. Jenže takhle to nefunguje, stav se zlepší, a pak dojde k propadu. Čím rapidnější bylo naše předchozí zlepšení, tím větší pád se dá očekávat. A k tomuhle nevyhnutelně dochází, i když děláme naprosto všechno takzvaně správně. Protože to je příroda. Fungujeme v cyklech, které jsme se ale naučili nevnímat. Přesto tu jsou. Je to jako nádech a výdech.

Když tohle všechno už vím, snáší se ten pád mnohem mnohem lépe. Vím totiž, že se nemusím o nic extra snažit, aby se můj stav zase zlepšil. Jde jen o to vytrvat v tom, co jsem dělala doteď. Když se mi to stane snažím se si co nejvíce opakovat, že to je jen přechodná fáze. Složila jsem si na to dokonce mantru. Doufám, že se dostanu k tomu, abych jí nahrála a taky jí tady nasdílela.

Takže pokud to máš jako já a potýkáš se s chronickými zdravotními potížemi, tak doufám, že ti tohle pomohlo a přinese ti to na tvou cestu k úplnému uzdravení větší klid.

Ráda bych tě na závěr ještě víc povzbudila (a s tebou i sebe). Máme úžasné samoléčebné schopnosti, na které zapomínáme, ale jsou tu. Když se řízneš do prstu, nemusíš dělat absolutně nic pro to, aby se ti řezná rána zahojila. A takhle je to se vším. Pro uzdravení není potřeba se extra snažit, je potřeba mu nepřekážet.

Čím překážíš svému uzdravení?
Čím bráníš sám sobě v jiných oblastech života?

Možná nezažíváš propad ve zdraví, ale jinde - ve vztazích, kreativitě, financích. Co když je to ve všech oblastech podobné a je to jen výdech, kdo kterého je potřeba se pouze uvolnit, nic víc?

Sílu a trpělivost přeje
Veru 🩵