Linzer Fyzio

Ne vždycky cvik posiluje jen to, co si myslíš… 🤷🏼‍♂️😃

Často se setkávám s přesvědčením: „Tenhle cvik / pohyb dělat nemůžu, bolí mě u něj záda / koleno.“
A já se ptám: Je opravdu nutné vyřadit ho ze svého života a označit ho za nevhodný právě pro nás?
V metaanalýzách se podívali na to, jestli je při chronické muskuloskeletální bolesti nutné cvičit úplně bez bolesti, nebo jestli je v pořádku určitou míru bolesti při cvičení tolerovat.
Za chronickou bolest označujeme tu, která trvá déle než 3 měsíce. Její mechanismus již není čistě informativní a její intenzita neodpovídá přímo míře poškození.
Za tolerovatelnou míru bolesti se v některých studiích považovala intenzita až kolem 5/10 u daného cviku nebo pohybu. Důležité ale není sledovat jen číslo během cvičení/pohybu, ale hlavně vývoj v čase.
Pokud se bolest při provádění činnosti výrazně nezhoršuje, nemění svůj charakter, po cvičení se zase zklidňuje a následující den jsme přibližně zpátky na svém běžném stavu, není to automaticky důvod tu aktivitu vyřazovat. Naše tělo tak dostává možnost se na danou zátěž postupně adaptovat.
A hlavně nám to umožní zůstat v pohybu. Nebudeme se vyhýbat jako čert kříži každému pohybu, při kterém cítíme mírný diskomfort, a postupně množství aktivit, které nemůžeme dělat. Navíc nám to může umožnit lépe progresovat v zátěži.
Studie, které porovnávaly cvičení s povolenou bolestí a cvičení úplně bez bolesti, neukázaly, že bezbolestná varianta vede k lepším výsledkům. Aktualizovaná metaanalýza z roku 2025 nenašla mezi těmito dvěma přístupy jasný rozdíl v bolesti ani funkci.
Cílem samozřejmě není cvičit nebo se pohybovat celoživotně s bolestí. Cílem je dát tělu prostor na adaptaci v daném cviku nebo pohybu a postupně měnit i důvěru ve vlastní tělo.
A pokud je za vyhýbáním se pohybu hlavně strach, můžeme využít princip graded exposure — tedy postupného návratu k pohybům a činnostem, kterým jsme přestali důvěřovat.
📄DOI: 10.1136/bjsports-2016-097383
📄DOI: 10.2519/jospt.2025.13253
#

Možná přeceňujeme, co fyzioterapeut dělá rukama — a podceňujeme všechno kolem toho.

Výsledek terapie totiž netvoří jen samotná technika nebo metoda, kterou fyzioterapeut použije. Vstupuje do něj mnohem víc faktorů — tvoje očekávání, důvěra, způsob komunikace, prostředí ambulance, předchozí zkušenosti, terapeutický vztah, ale taky přirozený průběh obtíží.

Ve fyzioterapii se proto bavíme i o tzv. nespecifickém účinku terapie — tedy o části výsledku, kterou nelze jednoznačně připsat účinku konkrétní techniky. U měkkých technik a mobilizací může tahle část tvořit až 80 % okamžitého efektu na bolest.

To neznamená, že je fyzioterapie „jen placebo“. Znamená to, že mechanismus účinku terapie je mnohem složitější. A podle mě je důležité si to připomínat i jako fyzioterapeut. Neprodávat pacientovi jednu zázračnou techniku/ metodu jako řešení jeho problému. Protože taková metoda neexistuje.

📄DOI: 10.2522/ptj.20130118
📄DOI: 10.2519/jospt.2024.12126

Sranda… jsem za to moc vděčný😜