Equi Nerve Care

Minule jsem ukazovala kroužky na kopytech a ptala se, jestli je má i tvůj kůň. Dnes se na ně pojďme podívat trochu blíž. 🔎

Protože samotná přítomnost kroužků ještě neznamená, že je s kopytem něco špatně.

🌱 Jemné horizontální kroužky můžeš vidět i na zdravém kopytě. Často se objevují u koní, kterým se během roku výrazně mění pastva, krmení, množství pohybu nebo podmínky, ve kterých žijí.

Typickým příkladem je přechod na jarní pastvu. Čerstvá tráva má jiné složení než seno a tato změna se může projevit i na růstu kopytní stěny. U zdravého koně tak může vzniknout jemný, rovnoměrný kroužek, aniž by kopyto bolelo nebo měnilo tvar.

⚠️ U koně s IR, EMS nebo predispozicí k laminitidě ale může mít stejná změna pastvy úplně jiný význam. Tráva s vyšším obsahem cukrů může u těchto koní zvýšit riziko laminitidy.

A laminitida nemusí vždy vypadat jako akutně schvácený kůň, který se téměř nechce pohnout. Některé epizody mohou být mnohem méně nápadné a jednou ze stop po prodělané laminitidě mohou být právě změny v růstu kopytní stěny.

Proto mě nezajímá jen to, jestli kroužek na kopytě je. Zajímá mě hlavně, jak vypadá. 👀

Jsou kroužky jemné a přibližně paralelní? Mají kolem kopyta podobné rozestupy? Nebo jsou ve špičce blíž u sebe a směrem k patkám se rozevírají?

Právě takové divergentní uspořádání odborná literatura popisuje v souvislosti s chronickou nebo opakovanou laminitidou.

A potom přichází další část skládačky: co se v té době u konkrétního koně dělo? 🧩

U kopyta na fotkách například vím, že se výrazná kroužek objevil po přestěhování, kdy se zároveň změnila výživa a kůň začal pravidelně dostávat kvalitní minerálku. Rozdíl mezi nově rostoucí a starší rohovinou je na něm krásně vidět.

Kroužek tedy není diagnóza. Je to informace.

A čím lépe znáš svého koně, jeho kopyta a jeho historii, tím lépe můžeš tuto informaci zasadit do souvislostí.

Takže jestli ses po minulém příspěvku na kroužky svého koně podívala, zkus se na ně dnes podívat ještě jednou. 🔎

Tentokrát nesleduj jen to, jestli tam jsou. Podívej se, jak vypadají a jak probíhají kolem celého kopyta.

Znáš tyhle linie na kopytech? Zajímalo tě někdy proč se objevují? Nebo jsi tomu nevěnovala větší pozornost?

Má takové čáry na kopytech i tvůj kůň? Napiš mi do komentáře. 👇

A nezapomeň si tipnout, jak dlouho trvalo, než se linie na fotce dostala do poslední čtvrtiny kopyta 😉.

V těchto opravdu horkých dnech je důležité umět poznat jestli se kůň nedostává do tepelného stresu. 🥵

Čím dřív změny zachytíme, tím dřív můžeme tělu pomoct vrátit se zpátky do rovnováhy.

💙 Ulož si příspěvek, ať ho máš po ruce během letních dnů.

A pokud znáš někoho, komu by mohl pomoct, pošli mu ho dál.

Chceš vědět o tepleném stresu a ochlazování koní víc? Přečti si článek na mém blogu. Odkaz najdeš v komentáři.

Pojď potrénovat oko👁️

Jaké rozdíly vidíš v postoji koně na horní a spodní fotce? Zkus to první sama a pak se podívej na fotku doprava, najdeš tam hlavní rozdíly zakreslené. ☺️

Napiš do komentáře co jsi viděla sama.👇



Nejjednodušší je vidět rozdíl v horní linii. Podívej se na kohoutek a jeho napojení na krk a na hrudní páteř. Na fotce dole má Bruce lepší funkčnost hrudního závěsu a lépe zapojený core (zelená šipka ukazuje na hrudní kost). V podstatě to vypadá, jako kdyby ho někdo vytáhl za kohoutek nahoru a směrem k zádi. ☺️ Horní linie na spodní fotce je lépe osvalená a fialové šipky na břiše ukazují zapojení core.

Páteř na spodní fotce je neutrálnější a nesměřuje směrem ke kohoutku výrazně dolů, tak jako na horní fotce. Kohoutek na spodní fotce je taky výše než záď. To je jeden z hlavních indikátorů funkce hrudního závěsu.

Zajímavá změna je taky na v krku, na spodní fotce vypadá delší, má otevřenější úhel v týle a je vidět, že se mu uvolnila i spodní strana krku (brachiocephalicus).

Bruce taky stojí lépe na předních nohách - lépe “tlačí” do země - holenní kost je lépe vertikálně vůči zemi. To taky ovlivnilo zaúhlení lopatky, která není tak strmá jako na fotce nahoře.

Další zajímavou změnou je úhel pánve a postoj zadních nohou. Na horní fotce Bruce potřebuje mít jednu LZ více pod tělem a na spodní fotce jsou obě nohy spíše pod pánví. Úhel pánve na horní fotce je strmější nezměnilo na spodní fotce - to často mívají na svědomí přetížené psoasy, které se snaží kompenzovat hrudní závěs. Podívej se taky na zapojení hemstringů - na horní fotce jsou výrazné a na spodní jsou hezky uvolněné.

Napiš mi do komentáře, co jsi viděla sama a co pro tebe bylo nové.

A sleduj můj profil, jestli tě zajímají terapie pro koně.

Pojď potrénovat 👁️

Napiš do komentáře jaké změny vidíš na fotce z 15.5.2026.
V dalším postu napíšu, co vidím já 😉

🇬🇧 Train your 👁️

Write in the comment what changes you see on the picture below (from 15.5.2026) and in the next post, I’ll share the changes I see. ☺️

V čem se liší terapie, kterou dělám, od jiných bodyworků?

Můj přístup k terapii vychází z principů práce s nervovou soustavou. To znamená, že během terapie nesleduji jen svaly nebo jednotlivé části těla, ale také to, jak kůň reaguje jako celek – jeho dech, postoj, napětí, pohyb, schopnost uvolnit se a celkovou regulaci. Podle toho pak přizpůsobuji svou práci.

Nesnažím se koně „opravit“, protože jeho tělo je mnohem chytřejší než já a moc dobře ví, co a proč dělá. Neustále se přizpůsobuje podmínkám, ve kterých se aktuálně nachází, a dělá vše pro to, aby fungovalo co nejlépe. Někdy to znamená, že po zranění, bolesti nebo dlouhodobém zatížení musí najít nový způsob, jak se pohybovat – a tak vznikají různé kompenzace.

Ty samy o sobě nemusí být špatně. Často jsou způsobem, jak se tělo snaží chránit a fungovat dál. Ideální by samozřejmě bylo, aby se po odeznění původní příčiny tělo postupně vrátilo k efektivnějšímu pohybovému vzorci. Ne vždy se to ale stane.

V Equine Hanna Somatics se používá koncept motoricko-senzorické amnézie – model, který popisuje situaci, kdy si tělo dlouhodobě zvykne na určitý vzorec napětí a začne ho vnímat jako svůj běžný stav. Pokud svaly nebo jejich skupiny pracují dlouho v určitém nastavení, může se tento způsob fungování stát novou „normou“.

Můžeme si to představit jako mapu těla v mozku. Když některé části těla dlouhodobě používáme jinak nebo méně efektivně, může být jejich zapojení do pohybu méně přesné a tělo začne automaticky používat známé pohybové strategie. Kompenzační pohyb se pak stává standardem.

Nejde přitom jen o samotný „zatuhlý sval“. Na způsobu pohybu se podílí celý systém – mozek, nervová soustava, smyslové vnímání těla, předchozí zkušenosti i prostředí, ve kterém se kůň pohybuje.

Pokud bychom na koni nejezdili, pravděpodobně by nám nevadilo, že v ohradě při pasení nejde úplně ideálně nebo dokonale symetricky. Jenže pokud chceme na koni jezdit, chceme, aby měl co nejlepší rovnováhu, koordinaci a aby pro něj byl pohyb co nejsnadnější.

Co s tím?
Zbytek popisku najdeš v komentáři.