Uzdrav se

Při spojení s hrubohmotným tělem, při vtělení, dostává každý člověk pásku na oči, která mu brání spatřovat minulý život. I to, jako ostatní děje ve stvoření, je pouze k jeho prospěchu. Také v tom spočívá moudrost a láska Stvořitelova. Život na zemi musí být opravdu prožit, má-li mít smysl. Jedině to, co člověk vnitřně prožije, procítí se všemi výškami a hloubkami, jenom to mu patří.
Kdyby člověk znal přesný směr jemu prospěšný, nemusel by uvažovat, nemusel by se rozhodovat. Tím by nezískal sílu k samostatnosti, kterou nutně potřebuje. Všechno, co člověk opravdu prožil, zanechává nesmazatelné stopy v citu, který je s ním nerozlučně spjat. Odnáší si jen to, co opravdu prožil. K prožitému nepatří, co se člověk naučil. Jen co si osvojil citovým prožitím. Proto má každý okamžik života brát vážněji.

Abd-ru-shin: Tajemství zrození

Skutečné odčinění může nastat jen v procítění, za plného prožívání. Když člověk z opravdové lásky pečuje o druhého, je prožívání často ještě silnější než při vlastní nemoci. Stejně hluboce procítěná je i radost z jeho uzdravení.
Tyto silné prožitky vtiskují nesmazatelné stopy do citu, do ducha člověka, tím ho přetvářejí. A tak přetrhávají osudová vlákna, která by ho jinak stihla. Na tisíce je způsobů, jak lze tak odčinit dřívější vinu, když dobrovolně, rád a z lásky převezme člověk nějakou povinnost k druhému. Nejkrásnější případy takového jednání ukázal Ježíš ve svých podobenstvích.
„Miluj bližního jako sebe samého,“ napomínal, a tím dával klíč ke vzestupu. Děti, potřebná péče o ně a výchova dávají nejpřirozeněji tolik příležitostí. A proto přinášejí děti požehnání.
To, co lze říci o rodičích, týká se i sourozenců a všech, kdo se s dětmi více setkávají. I oni mají příležitost.

Abd-ru-shin: Tajemství zrození

Rodiče dávají dítěti to, co potřebuje ke svému vývoji, totéž dává i dítě rodičům, ať je to dobré nebo zlé. K duchovnímu vývoji a vzestupu patří přirozeně i osvobození od zla. To se děje tím, že člověk zlo prožije až do posledních důsledků, pozná zlo a odvrhne je. Příležitost mu k tomu dává zvratné působení. Bez něho by se člověk nikdy nemohl opravdu osvobodit od toho, co učinil.
V zákonech zvratného působení tedy spočívá cesta ke svobodě nebo ke vzestupu, a to je nesmírný dar a milost.
Příchod člověka na zem se skládá z početí, vtělení a narození. Vtělení je vlastním vstupem člověka do pozemského života. I v těchto událostech, jako ve všem ve stvoření, je spravedlnost.
Narození dítěte je něčím mnohem důležitějším a cennějším, než si lidé obvykle myslí. Je v něm nová milost Stvořitele pro dítě, pro rodiče, dokonce i pro sourozence a pro jiné lidi, kteří s dítětem přijdou do styku. Rodiče mají možnost duchovně získat při pečování o dítě, v době jeho nemoci, při těžkých starostech nebo v zármutku.

Abd-ru-shin: Tajemství zrození

Boží dílo se skládá nejenom z toho, co je viditelné pozemskému zraku, ale také i ze světa jemnohmotného, v němž se odehrává největší část vlastního lidského bytí a působení. Občasné životy zde na zemi jsou pouze malými zlomky tohoto bytí, jsou však vždycky důležitými okamžiky rozhodujících obratů.
Narození na zemi je jen zahájení jednoho zvláštního úseku v celkovém bytí člověka. Začíná-li člověk, je volný, prostý od vláken osudu, které vytváří později svým chtěním. Osudová vlákna vnikají do jemnohmotnosti a cestou vlivem přitažlivosti stejných druhů stále více sílí, setkávají se s jinými, splétají se navzájem do sebe a působí zpět na původce, s níž jsou spojeny, přinášejí mu tak jeho osud.
Jednotlivá vlákna vytvářejí cestu pro zpětné působení tak dlouho, až původce neposkytuje svým vnitřním životem oporu pro jejich druh. Když přestane z vlastního rozhodnutí udržovat tuto cestu, pak se vlákna již nemohou zachytit a uschlá musí od něj odpadnout, ať jsou zlá nebo dobrá.
Ve vzdálené minulosti leží často příčiny určující vnější poměry, do nichž se duše zrodí, právě tak jako doba, pod jejímiž vlivy vstupuje dítě do pozemského světa. To pak trvale působí během jeho života zde, a tím se dosáhne toho, co je právě pro tuto duši nutné, aby to vyrovnala a dále se vyvíjela.

Abd-ru-shin: Tajemství zrození

Kdo ve vážném hledání spěje k Pravdě, kdo usiluje o čistotu, tomu nechybí ani láska. Takový člověk je veden vzhůru, i když někdy za těžkých pochybností a duševních bojů. Ať již patří k jakémukoliv náboženství, setká se s duchem Kristovým, a to bude již zde, nebo v jemnohmotném světě. Kristův duch ho povede dál až ke konečnému poznání Boha Otce.
Lidé se zcela připoutali k zemi, veškeré spojení se Světlem, s čistotou a duchovnem bylo tím přerušeno.
Měla-li být vůbec ještě nějaká záchrana, musela přijít pomoc ze Světla.
Světlo samo nemohlo sestoupit tak hluboko do špíny. Proto musel přijít prostředník. Jen vyslanec ze světlých výšin mohl svým vtělením na tuto zemi prorazit temnou zeď a uprostřed zla postavit základ pro Světlo Boží. Tak Ježíš opravdu přišel kvůli lidstvu a jeho hříchu!
🌀Z Ježíše, z této mocné pozemské základny Světla, vycházely paprsky Světla a vnikaly do temnot pomocí živého Slova, přinášejícího Pravdu.🌀
To byl spasitelský čin Ježíše, Syna Božího, nositele Světla a Pravdy.
Nezapomínej na spravedlnost vznešeného Tvůrce, která se nedá odsunout, která je neměnná! Nebyla by mohla dovolit, aby někdo vzal na sebe vinu druhého a aby ji tím odpykal.
Když stojíš před křížem, děkuj za to, že Spasitel svým Slovem otevřel cestu k odpuštění hříchů, ukázal ti cestu, abys dosáhl odpuštění.
🌀Neznamená to jen naučit se Slovu a věřit v ně, ale i žít podle něho. Proto se probuď, čas, který smíš prožívat na zemi, je pro tebe drahocenný!🌀

Abd-ru-shin: Spasitel

Tisíce křížů bylo postaveno na znamení, že Kristus za lidstvo trpěl a zemřel. Spasitel přišel pro vaše hříchy a zemřel pro viny lidstva. Tím nejsou z tebe sňaty tvoje hříchy! Spasitel podstoupil boj s temnem, aby přinesl lidem Světlo, aby upravil cestu k odpuštění všech hříchů.
To ale neznamená, že tím má být každému jednotlivci rázem smazána i jeho osobní vina, jakmile jen věří v Ježíšova slova. Když žije podle slov Ježíšových, budou mu hříchy odpuštěny. Ovšem pozvolna a teprve tehdy, až budou ve zpětném působení odčiněny, a to prací dobrého chtění.
Ježíš hlásal Pravdu. Nechtěl založit nějakou církev, ale ukázat lidstvu pravou cestu, která může stejně tak vést pravdivými naukami jiných náboženství.
I ten, kdo nezná Ježíšova slova, ale poctivě usiluje o ušlechtilost a Pravdu, žije často již zcela ve smyslu těchto slov, a proto se bezpečně blíží k čisté víře a k odpuštění hříchů.

Abd-ru-shin: Spasitel

Opravdová láska nebude dbát na to, co se druhému líbí, co je mu příjemné a co mu působí radost, ale bude se řídit podle toho, co druhému prospívá! To je pravá láska a služba.
Je-li tedy psáno: „Milujte své nepřátele!“, znamená to: „Čiňte, co je jim prospěšné!“ Tedy je i kárejte, nemohou-li jinak k poznání. Tím jim posloužíte. 🌀Jenom musí přitom vládnout spravedlnost, neboť lásku nelze oddělovat od spravedlnosti, s níž tvoří jednotu!🌀
Nemístná povolnost by znamenala pěstovat chyby nepřátel ještě více a tak jim umožňovala další klesání. Byla by to láska? Tím bychom se naopak proviňovali.
Z náboženství lásky se udělalo náboženství ochablosti, stejně jako byla osoba Ježíše Krista snížena ke změkčilosti a povolnosti, ačkoliv takový nikdy nebyl. Právě svou všeláskou byl mezi lidmi rozumu nekompromisní a vážný.
Náboženství lásky bude po odložení všech zkomolenin a dogmatických omezení učením důslednosti, v němž nebude mít místa slabost ani nelogická povolnost.

Abd-ru-shin: Náboženství lásky

Tak zvaný „vnitřní hlas“, to duchovní v člověku, jímž se může řídit, je cit! Co se označuje jako dojem, to je vždy cit. Lidová moudrost praví: „První dojem je vždy správný.“
Co člověk cítí při prvním setkání s druhým, to je cit. Cit není pevně vázán prostorem a časem a je spojen se stejnorodostí, s duchovnem. Je nemyslitelné, že by se cit mýlil.
Kdykoliv se stane, že lidé zklamou, jsou dvě příčiny: buď rozum nebo pocit.
🌀Cit je prostoupen duchovní silou, schopnou tvořit a oživovat, proto vyzařuje navenek, působí na jiné, uchvacuje je a přesvědčuje.🌀
Na jedné straně je cit – cítění, na druhé straně tělo – pudy – rozum – pocit a fantazie.
Cit bude vždy čistý a jasný, neboť je duchovní!
Člověk, který se svému rozumu bez výhrad podrobuje, ten se současně podrobuje i jeho omezeným možnostem.
🌀Není nic silnějšího, než-li je cítění, ono je nejvyšší lidskou silou.🌀 Základní dar, to, co je v člověku nejmocnější, co je nesmrtelné, je dán každému jedinci stejně.
Je nutno protrhnout obal, do kterého jste se sami zahalili. Pak jiskra vzplane náhle právě tak čistá a jasná, jako byla na počátku, stane se svěží a silnou a spojí se s duchovnem! Všechna špína, která se jako hráz nahromadila okolo té duchovní jiskry, může být odvržena. Může jí odstranit vaše poctivé a dobré chtění. Když jste vykonali tuto práci a očistili ten poklad, pak jste rovnocennými s každým, kdo ho nikdy nezakopal.
Proto procitněte, kdo jste se dobru dosud uzavírali, kdo jste svůj cit zakryli vrstvou rozumu.

Abd-ru-shin: Vnitřní hlas

A Duch svatý? Kristus o něm řekl, že hříchy proti Boju Otci a Bohu Synu mohou být odpuštěny, nikdy nemohou být odpuštěny hříchy proti Duchu svatému!
Duch svatý je vůle Boha Otce, je to Duch Pravdy, který od Otce oddělen zvlášť působí v celém stvoření a přesto zůstává, stejně jako Láska, tedy Syn, s Otcem v těsném spojení a jsou jedno.
🌀Neměnné zákony ve stvoření prostupují vesmír a přinášejí vždy se dostavující zpětné účinky - to pramení z působení Ducha svatého.🌀 Proto se nemůže nikdo beztrestně prohřešovat proti Duchu svatému, neboť jeho zpětné působení přináší původci odplatu, ať dobrou nebo zlou.
Tak jest Bůh Otec ve své všemohoucnosti a moudrosti, po pravici část jeho samého, Bůh Syn, Láska, a po levici Bůh Duch svatý, Spravedlnost. Oba vyšli od Boha Otce, je to Trojice jednoho Boha.
Duch svatý je výkonná Spravedlnost, jejíž věčné zákony proudí vesmírem a byly dosud vyciťovány a nazývány: Osud! Karma! Boží vůle!

Abd-ru-shin: Bůh

Bůh. Proč lidé obcházejí plaše toto slovo? Je to snad úcta? Nikoli. Jsou to rozpaky, neboť jste se o něm nikdy nedozvěděli nic jasného, co by uspokojovalo vaši vnitřní touhu po pravdě.
Je jen jeden Bůh, jen jedna síla! Co je pak Trojjedinost? Bůh Otec, Bůh Syn a Duch svatý?
Když si lidstvo samo uzavřelo ráj tím, že se již nedávalo vést citem, vzdalovalo se přirozeně stále více od Boha. Každou generací se propast zvětšovala a lidé se stále více připoutávali jen k zemi.
Nalézt cestu zpět bylo nemožné, kdyby pomoc nebyla vyšla od Boha. On se smiloval. Sám ve své čistotě se již nemohl učinit srozumitelný nízkým rozumářům, protože ti již nebyli schopni jím vyslané služebníky vycítit, vidět nebo slyšet. Těm několika málo, kteří to ještě uměli, těm se lidé smáli.
🌀Byl tedy nutný příchod prostředníka mezi Bohem a zbloudilými lidmi, prostředníka, který měl více síly.🌀
Proto odloučil Bůh ve své lásce činem své vůle část sebe samého a vnořit ji do hrubohmotného mužského těla člověka. Byl to Ježíš Nazaretský, Vtělená Boží láska, Syn Boží!
Bůh Otec a Bůh Syn jsou tedy dva a ve skutečnosti jen jeden!

Abd-ru-shin: Bůh